a

5. listopadu 2008 v 19:19 | . |  Z běžných dní kávového maniaka
tývole

a je to.

ještě něco?
 

A vidíš to.

27. srpna 2008 v 23:43 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Nedokážu to, nedokážu.
Ač už je konec.
Slyší mě někdo?
Je ticho, ti cho. Ti a Cho. 2 slečny kdovíodkud. Možná Japonsko. Ale čert to vem.
Nedokážu to, trpce se tomu směju a už.. už půjdu spát.
_
Sestra je šťastná.
Dostala dopis. Říká "nechápeš to, nemůžeš to chápat".
Co ti na to říct, kdybys jen věděla, jak moc dobře tě chápu..

Když.

16. července 2008 v 23:15 | Džejár |  Kitty už zase někoho zabila... *zív*
Když zjistíte, že na té astrologii vážně něco bude.
Když se někteří lidé zaseknou na několika větách a vy máte dojem, že jestli do dvou vteřin nepřestanou vykládat stále to samé, co už celé odpoledne, rozskočí se vám hlava.
Když se při tisícém opakování začnete třást a utečete se schovat do koupelny, kde si zacpáváte uši rukama, jak jen to jde, zpíváte si nahlas, ale nic to nepomáhá, slyšíte to pořád, pořád, pořád, pořád.
Když už vám ani to kafe nepomáhá.
Když si říkáte, že se snad vrhnete na kouření.
Když si říkáte, proč, proč, proč, sakra proč to nejde jen jednou jedinkrát?
Když si pouštíte stále tu stejnou písničku dokola.
Když je něčí tvrdohlavost a hrdost taková, že už nezáleží na nějakých blbých 1540 korunách.
Když vás nikdo neslyší. A když už slyší, neposlouchá, protože nerozumí. Slyší jen "blá, blá, blá".
Ale tak no.. dovezte mi nějaké fotky, holky, jo?
 


Děcka, děcka, pojedeme však vy víte kam.

26. června 2008 v 18:55 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Na pár hodin se posadím do autobusu.
Pojedeme na západ.
A budu pryč.
S becherovkou v batohu
a hudbou ve sluchátkách.
Možná ještě knížku.
Pojedeme na západ.
Budou tam mít dobré kafe?
Strasbourg, Stuttgard, Bretten.
Jen pár hodin a budu pryč.
Pryč.
A co s tím?
Přepnu na angličtinu, přestanu myslet česky.
A zase po takové době dám si svoji čokoládu.
A budu pryč.
Ještě něco?
Vyžehlit tričko.

Ivan Olbracht

24. června 2008 v 22:42 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
"Kdybych byl spisovatelem, psal bych knihu o přátelství ... Není v něm touhy ani zklamání, stisk přátelských pravic neznamená žádost, která zmizí vyplněním, nýbrž radost trvání."
"Dav byl černý i noční obloha byla černá a pochodně hořely čoudivě rudým světlem a jejich ponurý pablesk barvil pohyblivé lidské hlavy a otevřená lidská ústa nečistým brunátem, ale přece Jeseniova červeň a čerň nepocházely odtud, tkvěly hlouběji než na povrchu věcí a v sítnici oka, nevycházely vůbec z předmětů, byly absolutní a žily samy sebou."
"Jdeme, mlčíme, mluví jen naše kroky a vše je neobvyklé a slavnostní. Pak zapřádáme rozhovor a naše hlasy mají barvu, jakou měly jen té noci, a jen jedenkrát v životě."
"Vyprovodil jej na práh předsíně a tam, v šeru vycházejícího rána, naposled si podali ruce a dlouho je drželi, cítíce, jak jediná krev jediným teplým proudem probíhá mezi dvěma srdci."
_
Genialita a krása s mnoha slzami ve svazku za pouhých 15 korun.
Přibyl další na seznamu "až vyrobím stroj času, vydám se do minulosti a těmhle géniům řeknu "děkuji" ".
_
No a co dodat na závěr?
Třeba tradiční "už zase si připadám jako dement". Mám chuť po některých lidech házet těžké hranaté předměty, třeba by si po dobře mířené střele konečně všimli, že stojím metr daleko a čekám.
Škoda, že s sebou ve školním batohu nenosím cihly, to bych pak mohla sem tam pohotově zašmátrat v přihrádce a trefovat se některým lidem do kebulí.
Vzteklá? Naštvaná? Sarkastická?
Ale kdeže!

Auto zabiják

17. června 2008 v 22:53 | Džejár |  Kitty už zase někoho zabila... *zív*
Místnost tonula v úsvitu. Žena v posteli se pohnula, cosi nesrozumitelného zabručela a přetáhla si přikrývku přes hlavu. Za několik chvil ji z peřin vyhnal nepříjemný zvuk budíku a ona rozespalá a rozcuchaná zamířila do koupelny.
Po ranním rituálu očisty a oblékání vešla do kuchyně, uvařila si kávu a s diářem se usadila ke stolu. Chvíli listovala, až našla den, který hledala. "Copak tady dnes máme?", přemýšlela nahlas, "6:30, Blabláková, nádraží".
Vstala a začala hledat klíče od auta, když v tom si uvědomila, že její služební Peugeot zůstal stát u autoškoly. "Kruci", vyklouzlo jí. Vypila kávu jedním lokem, popadla tašku a vydala se do práce.
Rázným krokem spěchala ulicí a každou chvíli nervózně kontrolovala časomíru na zápěstí. Zrovna ve chvíli, kdy chtěla přejít ulici, zeleného panáčka na semaforu nahradil červený a ona, dnes už podruhé, zaklela.
Její mobil zahrabaný kdesi v hloubi tašky začal vyzvánět. Semafor bliknul zeleně a ona s hlavou ponořenou mezi diáři, propiskami, žvýkačkami a podobnými kabelkovými obyvateli vkročila do vozovky.
Když vtom se ze zatáčky vysokou rychlostí vyřítilo auto. Místo aby řidič zpomalil, když spatřil chodce, sešlápl plyn a pneumatiky divoce zaječely. Žena se stihla jen otočit za zvukem.
Následoval prudký čelní náraz. Tělo se vymrštilo a dopadlo o několik metrů dál. Řidič chvíli vyčkával a poté ještě několikrát přejel po bezvládném těle.
Nakonec se auto zastavilo, boční okno se otevřelo a ven vykoukla dívka s mrkvovými vlasy. "To máš za to úterý, babo", řekla, nasadila si sluneční brýle a předepsanou rychlostí z místa odjela.
"Dobré ráno, pane Kopec, tady Ema Vrabcová, chtěla bych zase jezdit s vámi."

Strawberry man's day

10. června 2008 v 20:50 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Dnes se na mě letos poprvé léto usmálo svým jahodovým smíchem.
Leželo v míse v kuchyni a čekalo na mě.
Sladce vonělo. Šťavnatě, červeně, letně..
Mám jahodové tričko, obličej a nejspíš i vlasy.
Ale je mi to fuk.

*vzzzzum* (rychlá rychlost, víte.)

7. června 2008 v 1:04 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
"Look normal!"
Zdálo se, že má závislost na seriálech nabere nových obrátek, když v tom jsem si uvědomila, že jsem stihla IT Crowd shlédnout za dvě odpoledne. *zív*
Mám spolužáka, který vypadá jako Moss, když si nasadí hranaté brýle.
Padají z něj termíny, kterým se pak přitrouble směje, zatímco vy praktikujete systém Joey (pozn. au., nemáte páru, o čem mluví, ale smějete se, abyste nevypadali hloupě).
Tak mám občas dojem, že je stejně nepraktický pro život, jako tady ten pošuk..
Jen neomdlévá, když začnete mluvit o podprsenkách.
_
Co takhle najít nejlegračnější název města v okolí a vyrazit na výlet?
Chlebičov, Závada nebo Chuchelná?
A když už nic, tak v Kravařích je Chlebičovský potok a cestou Kozmice.
Příště pojedeme do Kamene, Zajíčkova nebo Veverské Bítýšky.
_
Touha poupravit počet řidičů na českých cestách mě přepadla ve chvíli, kdy mi nějaký *lebka, bouřkový mrak s blesky, klikyháky, křížek, pěst, hvězdička* pán vesele vjel do cesty, přestože jsem JÁ jela před ním i se zapnutou směrovkou. (pozn. au., kolik řidičů začne blinkrům říkat směrovky jen proto, že jim tak říkají v autoškole? *zív*)
Pokud to vyjde, přijde pan Tesař na besedu o totalitě a já budu aspoň chvíli v dějepise užitečná.
Vojtěch Filip je vůl.
Dneska je příšerný den.

Žblebt

5. června 2008 v 10:16 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Vzlétla jako písmenko od spícího lesa,
poledne jí srazilo páteř půlnočním stínem.
Ona upadla do houští za školním dvorem,
V hloučku dětí četla básně pozpátku.
To v zátylku ji tlačila střepina noci,
když cítila na krku lednovou zimu.
Děti natahovaly ručičky jako slepé.
Oči prázdné, oči prázdné, oči prázdné,
jdětě.
_
Že je to kravina? Vím, ale to psal Freud a Dáda mu pomáhala, já nic.
Mám toho teď hodně, proto jsem ještě nic neposlala... A taky jsem hrozná brzda. Ale zítra snad pošlu. I s děravou mincí.

Dnes.

31. května 2008 v 16:22 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Dnes hraju Smetanu, slyším jen zpěv ptáků a vidím jen stromy.
Dnes mě nechte všichni být.

Kam dál