Olvejs koka kola

7. března 2008 v 16:46 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Stůj, jede vlak!
Irena je kopyto, má vyvrtnutý kotník. Kdo mě teď bude zachraňovat při přecházení silnice?
Bože, to vypadá, jako by Irena spadla pod vlak!:D Jen hrála basket, no. *zív*

Ve vlaku jsem si četla. Né fakt, nelžu!
Vedle pán se rozhodl, že si cestu zpříjemní jinak. Vytáhl si pití. Ve skle. Je hezké, že lahvím ještě někdo holduje. Mají své kouzlo. Jsou těžší, neprakticky se otevírají a víc to s nima bolí, když vás praští do lebky.
No jé, já si zapomněl otvírák, hahá, ale na to je jednoduché řešení, k čemu jinému by jinak sloužily tyhlety tolikrát zničené tolikrát opravené ošoupané viklající se vlakové stolečky když né k otevírání skleněných lahví! *řekl si pán*
Začal lítý boj. Stříkala krev, lítalo sklo, vlasy, chlupy, spodní prádlo...
No popravdě se ozývaly JEN hlučné rány. Láhev ovšem v bitně neutržila jedinou ránu. Má psychika však ano. Měla jsem chuť pána utlouci Českými městy ve středověku.
Ale pak jsem si řekla, ne!
Rozhodla jsem se udělat dobrý skutek!
Zašátrala jsem v kapse kabátu, vyšátrala tam klíče s otvírákem, podala je s úsměvem pánovi a rázem se stala jeho hrdinkou dne.
Pán chvíli zápasil s panem Šlápotou, protože popravdě je to otvírák na tři veci...., ale tentokrát byla lahev definitivně a nevratně odzátkována, (to protože pan Špápota vršky s oblibou přetváří do podoby plechového chuchvalce neznámého původu).
A hrdina dne dostal se slovy díků darem coca colu. Ve skle.
Dík za dobrou náladu po zbytek odpoledne a ocukrovanou sklovinu, drahý pane s flaškou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama