Duben 2008

Rozsudek

30. dubna 2008 v 17:21 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Je to přesně, jak to řekl pan češtinář.
Člověk do něčeho vloží fůru úsilí a nakonec to nikdo neocení.

D grejt filmátor.

28. dubna 2008 v 17:37 Z běžných dní kávového maniaka
Už je to skoro rok, co ze ctěné paní (slečny) profesorky (učitelky) španělštinářky (co poslouchá Placebo a na diáři má Dalího) vypadl nápad založit na škole ten něco jako filmový klub.
Myšlenka tak trochu pod stolem (:D - úžasná představa) a né úplně legálně škole hlásat dobré filmy podle mého vlastního vkusu a hnusu se mi zamlouval. Zamlouval se mi i fakt, že bych to organizovala, vedla, uváděla a tiskla úchylácké plakáty.
A... no dobře, trvalo to téměř rok. Ale povedlo se! Osudný den Dé, první sešlost Pé eF Ká, se koná zítra.
Škola se dusí záplavou plakátů s velkým nápisem Trainspotting. Sice...mám ve jméně patronky krátké A místo dlouhého Á a jednu fuj gramatickou chybu ve shodě přísudku s podnětem, ale já budu tiše doufat, že si jí všiml jen můj češtinář a přešel to s mávnutím ("to je překlep, určitě, taková chytrá slečna...").
A...vlastně ten film vůbec v té učebně nejde pustit, páč tam nejsou kodeky. A ještě jsem nestáhla titulky.
:D
Ale bude kafe a čaj!
Přijdete? *mrk mrk*
_
Zítra ráno musím vstát o půl hodiny dříve, abych film zprovoznila. Jinak nám to prokrindapána vůbec nepojede, já budu mít trapas až na Mars a nakonec bude vážně jen to kafe (které jsem ještě nekoupila).
Takže mám v půl 8 rande s češtinářem (:D), který mi nabídl pomocnou ruku při mém dnešním zmateném pobíhání sem a tam. (Jestli si to čtete, pane profesore, tak je to jen legrace, vážně, vřelé díky za ty kodeky. Přijdete se podívat na film?)
_
Tak jsem tedy od zítřejšího odpoledne oficiálně velkým filmovým mecenášem.
A jestli to dopadne fiaskem, bude ze mě nanejvýš velký filmový mamlas.
Super, těším se.:D
A na druhé filmové sešlosti se bude podávat Tim Curry v podvazcích.

Zrcadlení

22. dubna 2008 v 18:34 Z běžných dní kávového maniaka
Hm.
No.
"Don't be so hard on yourself
You won't get better till you get worse
Yeah you send a little smile my way
And don't be so hard on yourself
You won't get better till you get worse
Yeah..."
Píseň do kontextu zcela nezapadající.
Hudební vodítka? Blá blá blá.
Dnešek je dnem surreálna, knížete Sternenhocha, pokažených diktátů, hloupých profesorů, ještě hloupějších profesorů, hloupých myšlenek, šikovných kopanců do tvrdých věcí, plyšových hrochů s plyšovými zuby, Smetanových (hmm jemně smetanových a lahodných) polek - polek Bedřicha Smetany (veselá Vzpomínka na Plzeň - hurá:D, polopolka a takové ty věci), skořicové kávy, ignorování skutečností, vzpoury dřevěných klád za zvukové tlumiče na nákladních vlacích... a... ještě jednou surreálna.
Potřebuju kafe.

Káva

10. dubna 2008 v 8:59 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Ráno, káva, slunce, stromy, ptáci a vůně jara...
Nic víc ke štěstí nepotřebuju.
Stačí stát bosá na balkoně, topit se ve slunci, topit se v jaru, ve vůni kávy.
Zdál se mi sen.
Šla jsem parkem a potkala policistu. Zastavil mě, myslela jsem, že mě vyvede pryč kvůli zákazu vstupu do prostor parku. Ale ne.. Povídal si se mnou o tom, že pod zámkem a domkem vzadu jsou podzemní prostory. Že jsou v nich staré knihy, obrazy a nábytek. A zeptal se, jestli bych se chtěla podívat.
A potom mě obudil budík.
_
A ještě něco.
Víte... některé věci se prostě nemění. Některé ve chvilce zmizí jako pára nad hrncem, jiné zůstanou stejné.
To jsou sliby a sny na celý život. Některé se tváří jako dům zarostlý břečťanem, jiné jako letmý úsměv. Ale jsou tady.
O to hezčí mi připadají, když si uvědomím, že je jaro...

Ošklivý, ošklivý google!

6. dubna 2008 v 17:32 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Fůj, zakažte mi někdo ten internet. Nebo budu mít ošklivé sny o hrbech a ocelových tyčích.

Pozor pozor!

5. dubna 2008 v 23:32 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Vážení čtenáři!
Je to tady!
Nastal zlom ve vašem životě!

Žvýkačka na místech veskrze nevhodných

5. dubna 2008 v 11:10 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Stalo se vám to? Říká se, že se to už stalo každému. Žila jsem v domění, že budu ušetřena.
Ale ne!