Útok marťanů

13. května 2008 v 20:07 | Džejár |  Kitty už zase někoho zabila... *zív*
Lžička letí, letí... lééétííí....
V zoufalé snaze o záchranu před hlasitým pádem lžičky na zem jsem zapomněla, že v ruce držím hrnek kávy a učinila jsem sklon a lá "jsem Lara Croft a zachytím padající předmět centimetr nad zemí".
A pochopitelně jsem na sebe kávu vyklopila a moje sukně a nejhezčí fialové tílko vypadají jako po útoku z planety velmi tekutých hovňousů.
Lítá kolem moucha a pekelně mi leze na nervy!
Zítra mám ve svém harmonogramu dohromady asi hodinu volna, rodiče si usmysleli, že mě sice do Prahy pustí, ale mou 20letou sestru ne.
Musím vyřešit lístky, kostým, umělou krev, papíry do autoškoly, nové rehabilitace, písemky, slohovou práci, školní výlet, básníky na páteční písemku, trilion knížek na další písemku, knížku do dějepisného semináře, kde jsem shodou okolností, které k smrti nenávidím, nebyla už asi měsíc a nebudu tam ani ve čtvrtek, protože mám jarní koncert z klavíru a hraju už v 11, musím vytisknout plakáty do PFK, musím vypálit milion věcí, musím, musím, musím a puká mi hlava!
A nesnáším chemii.
Ó jak nesnáším chemii!
Trhám chemii na kusy, drtím ji, vraždím, zabodávám nožem, se vzteklým křikem šelmy po ní dupu a mávám rukama, trhám hlavou, vlasy se mi zelektrizovány vznáší kolem hlavy, čelistmi koušu do prázdna, z úst mi teče pěna jako psu se vzteklinou.
Aaaaaaaaaaagggrrrrrrrrrrrrrchchchchrrrraaaaaaarrrchchch!
Jdu se učit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama