Žblebt

5. června 2008 v 10:16 | Džejár |  Z běžných dní kávového maniaka
Vzlétla jako písmenko od spícího lesa,
poledne jí srazilo páteř půlnočním stínem.
Ona upadla do houští za školním dvorem,
V hloučku dětí četla básně pozpátku.
To v zátylku ji tlačila střepina noci,
když cítila na krku lednovou zimu.
Děti natahovaly ručičky jako slepé.
Oči prázdné, oči prázdné, oči prázdné,
jdětě.
_
Že je to kravina? Vím, ale to psal Freud a Dáda mu pomáhala, já nic.
Mám toho teď hodně, proto jsem ještě nic neposlala... A taky jsem hrozná brzda. Ale zítra snad pošlu. I s děravou mincí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama